Diskusia – 2. diel - Dynamická správa pamäte v C ++

Bylo by možné, prosím, napsat nějaký ucelený názorný příklad (kód) použití v praxi, shrnující tuto celou lekci? Díky

Rád bych upozornil, že v předposledním odstavci zde: ...V každém případě se program dostane do situace, která y v žádném případě neměla nastat. ... chybí písmeno B.

Došel jsem až k dereferncování ukazatele a musel jsem se vrátit sem. Do teď jsem nepřišel na to, proč se takhle dělá s pamětí. Kromě předávání proměnných mezi funkcemi bez globálních proměnných, je tam ještě nějaká výhoda?

A jak bys ukládal třeba uživatele do paměti, když nevíš kolik jich bude? Cituji z článku:

Pokud není při běhu programu třeba žádná data přidávat, s touto automatickou alokací si bohatě vystačíme.

Přijde mi to tu jasně řečeno

Kromě toho, že u dynamické alokace nemusí být při překladu programu známá velikost potřebné paměti pro data, je zde další výhoda. A to, že dynamicky alokovanou paměť je možné kdykoliv uvolnit, což zvyšuje rychlost samotného programu i přes vyšší datové nároky. Ale zejména je to právě to, že umožňuji programu přidělat právě tolik paměti kolik potřebuje, neplýtváme a ani se neomezujeme.

V popisu článku se nachází gramatická chybka: V tutoriálu se naučíme rozdíl mezi statickou a dynamickou alokací paměti a pomocí nových kláčových slov alokujeme paměť za běhu programu. Jinak skvělá lekce.

Díky, opraveno.

Ahoj. Môžeme definovať "int* cislo" tiež ako "int *cislo" ? Tá hviezdička, prečo je teraz pri int a ne pri "cislo" ? Je to nejake pravidlo, alebo jedno ? Vďaka.

Je to jedno. Obojí říká, že proměnná cislo je ukazatel na int.

Díky a ešte jedna vec prosím ťa... takto je to ok ?

delete [] pole;
pole = NULL;